top of page

OD SEXTINGU K SEXZÁVISLOSTI: JAK VYPADÁ TANEC V SEXTEMNOTÁCH?



Rozhovor o závislosti na sexuálním chování naší psychoterapeutky Renaty Hanušové s Hanou Vackovou, novinářkou stojící za projektem Hledání sexuálního grálu. https://hledanigralu.cz/


Konečně jí někdo rozumí, vrací jí ztracené sebevědomí. Najednou si připadá krásná a přijímaná. A má tolik pozornosti, kolik nikdy neměla. Jenže se to může strašně zvrtnout. Tohle způsobuje, když žena objeví sexting. Nebo když začne zveřejňovat své erotické fotografie ve virtuálním prostoru. Nebo když se vrhne do sexuálních dobrodružství poloanonymních sociálních sítí nebo seznamek.


Jeví se to zpočátku jako fajnová volnočasová aktivita, která dělá dobrou náladu, protože přináší neustálý přísun dopaminu. Mužská odezva je veliká. Někteří muži jen sledují, někteří i lajkují a komentují, někteří ženám píší a někteří jsou ochotní s nimi sdílet virtuální i fyzické sexuální aktivity. Jenže tenhle opojný pocit štěstí má takovou blbou vlastnost - potřebuje neustále přiživovat, aby trval.  Je to jak pes, když se honí za svým ocasem. Nedožene. Nechte si příběhy o zdánlivě fungujících boosterech sebevědomí vyprávět dál.


"Byla to hrozně žhavá komunikace. Adoroval mě. Byla jsem v sedmém nebi. A pak to najednou bylo odtažité. A mě hned napadlo: On si všiml, že jsem stará a tlustá! Jo, počítám množství srdíček, které posílají. Můj dobrý pocit závisí na počtu lajků."


Takový ten superskvělý a superblbý pocit, který se dostavuje při seznamování, svádění, erotické komunikaci, zná mnoho žen, které z nějakého důvodu potřebují pozornost. Potřebuje ji každý, ale ne každý ji sbírá na takových místech. Právě takhle může začít problém zvaný kompulzivní porucha sexuálního chování. Říká se tomu také závislost na sexu nebo sexuální nutkání. Ne u každé ženy se to dostane až do bolestivých fází závislosti, v nichž může jít - a to vůbec nepřeháním - o všechno. Proto je dobré vědět, jak to vypadá. Ono je to totiž jako s tou žábou, která neví, že se vaří, dokud není pozdě.


S lidmi, kteří propadnou sexuálnímu chování tak, že to má negativní vliv na jejich život, pracuje psychoterapeutka a krizová interventka Renata Hanušová z Institutu psychosociální péče. Je to žena, která se stejně jako já, vydává do zkoumání temných vod sociálních sítí a sexuálních seznamek, a já jsem strašně ráda, že mi osvětlila, proč se tam co děje a jaká psychologie za tím je. Co tam nutí lidi trávit dlouhé hodiny, mít druhý mobil, o kterém nikdo neví, nebo posouvat své hranice tak, že je jim z toho, jak se tak říká, na kulku. Není to jen čirá nadrženost, sexuální potřeba. Zvláště u žen. Semínko, ze kterého to vyrůstá, bylo zasazené mnohdy hodně dávno.


Podle Renaty Hanušové není závislost na sexu výjimečná záležitost a není v dnešní době vůbec těžké do ní spadnout. Kvůli mnoha věcem - anonymitě sociálních sítí a seznamek, epidemii neuspokojivosti vztahů, mobilům, které máme pořád po ruce, dostupnosti porna,  poměrně dost běžným chybám ve výchově a vztazích s rodiči a četnosti traumat. Souvisí to ale i se jinými závislostmi a poruchami osobnosti, které tento návyk mohou spouštět.


Následující rozhovor by mohl být zajímavý pro všechny, pro které má sex velkou hodnotu. I mně přinesl pár puzzlíků, které jsem potřebovala, abych pochopila svůj příběh. A přinesl mi další změnu pohledu na “sexuální kulturu”, zvláště tu virtuální , na sexuální chování a hlavně nový - soucitný - úhel pohledu na lidi, kterým se říká attention whores - tedy pozornostní děvky.


Měla jsem virtuální tříměsíční aférku, kterou jsme žili celé dny i noci. Zpětně nechápu, jak jsem život s takovou jízdou mohla zvládat. Oba jsme byli zadaní, oba nevěrní a v noci byl čas a klid. Dalo se to krásně utajit, protože děti víceméně spaly a já a můj partner jsme se kvůli práci v noci často míjeli. Skončilo to proto, že milenci začala kvůli naší aféře krachovat firma, protože pozornost, kterou měl dávat jí, jsem dostávala já. Bylo to kolikrát na hraně. Psal mi a natáčel videa, jak masturbuje, když manželka ležela vedle něj a spala. Psal mi, když měl dělat účetnictví, odskakoval si od všeho, co právě dělal. Podobně jsem i já fixlovala všechny aktivity svého života. Mnohokrát jsme šli spát třeba v půl třetí v noci, po pár orgasmech. Měli jsme spoustu sexu na dálku. Nevím, kam by to došlo, kdyby to pokračovalo. Bylo to hrozně vyčerpávající, část těla se cítila jako vyždímaná houba, jiná část zas jak po nášlehu nějaké drogy. Třeba oči? Navrch hlavy. Bylo to emocionálně pohlcující, ale o zamilovanosti to nebylo. Spíš jsme byli připoutaní. Jako bychom si vzájemně byli drogou. Bylo to téměř jen virtuální. Orgasmy způsobovaly moje ruce, hnaly je ale slova v chatu člověka, o kterém jsem toho věděla vlastně málo. Už bych nic tak intenzivního zažít nechtěla. On v tom jede - s jinými - dál. Je to jeho lifestyle.


Co je to sexuální závislost v bodech:


Závislost na sexu není o sexu, je o bytí na vlně sexuálního vzrušení.


Může mít milion podob. Může vypadat tak, že sex je pro člověka top téma. Může být ve stavu neustálého lovu, věčně na seznamkách, mít jedno rande za druhým, na sex neustále myslet, věnovat se každý den sextingu, vybuzování fantazií, sledování pornografie, masturbaci, sexu, mít tendenci sex stále rozvíjet, posouvat své hranice.


Je to útěk 


Do každé závislosti vede člověka něco, čemu se chce vyhnout. U té sexuální nemusí jít o sex, co závislý chce. Sexuální narkomani používají sex, protože poskytuje únik - podobně jako alkoholici alkohol - utíká se od emocionální nepohody, stresu, úzkosti, osamělosti, deprese, hanby, nudy a tak dále. O tom, že lidé spadli do kompenzace, nemusí dlouho vědět. V situaci, kdy tráví hodiny nebo celé dny v sexuálních fantaziích nebo akci a nabíjí je to, je třeba zbystřit. 


Sex, sex, sex. Neustále


Můžou se dostat do stavu, že na sex myslí neustále, může jim to zasahovat do povinností. Sexem tráví příliš času. V každé situaci vidí příležitost k sexu. Například zmínka o kamarádce vyvolá fantazii o trojce. Hned o ní mluví.  


Následky jsou destruktivní


Toto nutkavé chování může mít vážné osobní následky, stejně jako závislost na drogách, na alkoholu a jiných látkách. Může také ovlivnit fyzické i duševní zdraví, osobní vztahy a kvalitu života. Může se projevovat různými způsoby - fyzickými i emocionálními.


Nevěra je ok


Závislí nejsou schopní ovládat své chování navzdory možným následkům. Morálně povolí. Nevěra se stane běžnou věcí, kterou si ospravedlňují tím, že to mají pod kontrolou. Rizika podceňují. Ve stavu rauše se posouvá vnímání - může docházet k nevhodným sexuálním návrhům, které se navrhujícím nezdají nevhodné, ale běžné. Například posílání dickpiků, žádosti o fotky. 


Sexuální narkomanie


Sexuální vzrušení je forma rauše. Sex přináší změněné stavy vědomí, a do nich se sexuálně závislí pořád chtějí vracet. Hodně ponocují, protože stejně jako narkomani, nepotřebují spát, když mají drogu. Protože je excitovaný stav nabíjí - třeba když jsou s někým na chatu. Takhle to může být dva, tři, i více dní po sobě. Jsou závislí na hormonech, které jim tato aktivita způsobuje. Když to nemají, cítí se depresivně, úzkostně a podobně. 


Povrchní, ale intenzivní vztahy


Závislí na sexu jsou v jakési bublině. Jsou v ní sexem obklopeni, ale zpravidla je sex technická záležitost. Nespojí se ani s druhým člověkem, ani se sebou samými. Mají vytvořený jakýsi ochranný obal, aby se jich nic nedotklo. Jsou ovšem v čilé komunikaci s druhými lidmi. 


Mají lidé v mém okolí podobný sexuální život jako já? 


To je otázka, jejíž odpověď může dost prozradit. Pokud vám v okolí převažují sexuální kamarádi a kamarádky, dlouho jste neviděli staré známé a změnily se vám koníčky, nechodíte už moc ven, zbystřete!


Diagnóza už brzy v Česku 


V roce 2017 stanovila Světová zdravotnická organizace pro tento stav diagnózu: kompulzivní porucha sexuálního chování. V řadě zemí je už implementována. U nás by se měla na seznam diagnóz dostat v roce 2025. 


Rozhovor:


Renato, je varovným signálem o sexuální závislosti to, že dělám něco sexuálního potají před svým partnerem a v době, kdy máme jiné povinnosti - čili prokrastinace sexem? Často slýchám o odskakování si na záchod.


Ano. Odskakování je běžným chováním při závislosti. Lidé si odskakují na záchod během dne, čile celý den s někým komunikují. Muži pak říkají, že ženu bolí hlava, takže nic zas nebude. Přitom je to tak, že oni jsou po celodenním koloběhu nutkání vyždímaní. Na tu ženu se jen vymlouvají sami před sebou. Sice to možná takhle “ženou” jednou začalo, ale nezvládli to vyřešit spolu. Muž si našel únik a udržuje se ve stavu permanentního vzrušení, nadrženosti a chtíče.


Můžeš pojmenovat ten stav? V čem se to podobá stavu na drogách?


Dochází ke stavu rozšířeného vědomí, pocit, že jsou v jiné dimenzi. Mně se to taky stává při určité praktice a zrovna příjemné potom to už není. Je to taková opilost, kterou jsem jednou tři dny nemohla srazit.


Problém u závislých je v tom, že se do tohoto stavu chtějí dostávat pořád, protože jim v normálu není dobře. Nemají třeba vyřešené problémy, mají nějaké zátěže a při sexu jim dobře je. Fakt je i to, že jsou lidé, kteří jsou na tento stav vnímaví, dostanou se do něj rychleji. A hůř se jim dostává pryč. Mám jednu respondentku, která kvůli tomu občas odmítá sex, protože potřebuje koncentraci na práci a ví, že sexem ji ztratí a musí vychladnout. Je multiorgasmická, mluví o obrovském nášlehu energie s každým orgasmem. Musí si zážitky dávkovat. Stav sexuálního rauše lze vyvolat i bezdotykově. Obyčejným sextingem. Znám člověka, který si omotává ženy kolem prstu, kdy na něm tak visí, dokud se s nimi nevyspí. Tihle muži jsou psychopati, kteří v nich vzbudí očekávání, co všechno s nimi bude dělat. Na takové muže reaguje závislý typ žen, které jsou schopné i několik dní nespat a pak se sebou nechat dělat, co muž chce. To je varianta případů, kdy jsou lidé schopni poslat na druhý konec planety obrovské množství peněz, protože se zamilovali do amerického vysloužilého vojáka, který pak zmizí.


Kam nás život na přebujelé vlně sexuálního vzrušení může zavést? V čem je vlastně problém? 


Sexuální život nutkavých je nenaplňující. Pořád tam něco chybí, člověka to pořád honí. Nikdy není v klidu. Sex není uspokojující. Po nějaké době se začnou do sexuálních chvil vkrádat  nepříjemné pocity - lítost, stud za své touhy i znechucení. Sex se vyčerpá. Muž měl přes dva tisíce žen. Byl sexem znuděný a nevzrušený. Když došlo na intimní moment, ženy mu přišly všechny stejné. Erekce přestala fungovat. Sexuální aktivity potom nemusí být jen nepříjemné, mohou být i nebezpečné. Může dojít až k depresím, úzkostným stavům a mohou se objevit i sebevražedné myšlenky. To ukazují i výzkumy. Mezi sexuálně nutkavými je podle jedné ze studií víc depresivních - 28 procent ve srovnání s 12 procenty u celé populace.


Celkově může člověku sexzávislost přeskládávat život: uzavře se před společností. Upřednostňuje sex před jinými aktivitami - třeba před koníčky. Trpět mohou všechny jejich vztahy - s přáteli i rodinou. Obvykle podvádí své partnery a nezastaví je ani to, že o ně mohou přijít. V extrémních případech se mohou zapojit i do trestné činnosti - začíná to posíláním dickpiků, pokračuje pronásledováním, obtěžováním, násilím. Ovšem není důkaz, že by sexuální delikvence podmiňovala závislost. Mezi závislými mohou být delikventi, ale i nemusí.


Co je důvodem, proč člověk utíká k sexu? 


Často je to fakt, že člověk jako dítě nedostával lásku rodičů. Nebyl s těmi nejbližšími v emocionálním propojení, nebyl přijatý. Později si to takhle hledá.


Konkrétně u žen, máme-li se bavit hlavně o nich, se vytvoří mechanismus poutáním pozornosti přes půvab, svádění a sexuální chování. Jde jim to poměrně snadno. Obvyklá u nich bývá situace, že v rodině nebyl nebo selhával otec nebo matka nebyla emocionálně dostupná. Dívky zjistí záhy, že k upoutání pozornosti mužů moc nepotřebují a začnou svou sexualitu zneužívat.


Sexuálnímu nutkání propadají i ženy, které byly znásilněné. Sexualizovaným chováním - vyzývavě se oblékají, jdou častěji do sexuálních kontaktů a tak dále - se retraumatizují. Ony se ale jinak chovat neumí. Touží po emocionálním poutu, ale neumí ho navázat jinak. Může to jít do takového extrému, že se z nich můžou stát striptérky, prostitutky nebo pornoherečky.


V sexbranži se jim přesně taková pozornost dostane. Někoho do těchto profesí vžene špatný sociální status, tedy hlavně hmotná nouze, ale ve spoustě případů to bývá fakt, že chtějí mít pozornost a kontakt.


To je ten případ, kdy říkají: Je to práce mých snů?


Ano. Ale když to rozklíčujeme, tak dojdeme k tomu, že žena trpěla pocitem, že se jí pozornost nedostávala. Měla pocit, že byla přehlížená, neviděná.


A teď se na ni konečně dívají a ještě to má pozitivní odezvu!


Ano, pozornost a přijetí.


Říkala jsi, že to mají ženy, které se živí sexem, těžké ve vztazích. Proč?


Protože ve vztahu naráží na problémy. Jsou konfrontované s určitým chováním, ale na pódiu ne. Tam jsou za hvězdy, obdivované, dostávají obdiv a také finance. Mají pocit, že když jsou atraktivní, mají hodnotu. U citově vyprahlých žen promiskuita vzniká z toho, že se chtějí cítit znovu a znovu žádoucí.


To je udrží v branži déle. Není to podobné i u žen, kteří si kompenzují nedostatek lásky v manželství mileneckými vztahy?  


Ano, mají to tak i ty, které mají tajné sexuální životy. Mimomanželské vztahy fungují na tom, že jsou jednodušší - nikdo po nich nic moc nechce a cítí se chtěné. A díky tomu se to dá doma přežít, i když to není nic moc. I proto má člověk nutkání milenecké vztahy ukončovat a hledat další, protože tam je to zase víc fajn. Mají pocit, že jim pomáhají, takže si to nevyčítají a zmizí strach ze ztráty oficiálního vztahu. 


Když orgasmus nestačí


Zažila jsem víc žen v situaci, kdy je žena frustrovaná povinnostmi, manželstvím, rozvodem, nemá zájem o sex, ale najednou procitne a stane se z ní sexuální bohyně. Ovládne seznamky a je až manická. Euforie není nekonečná. Po čase ta žena mizí - v lepším případě. Potřebovala jsem se spravit, říkají některé. Některé se opravují dlouho a frustrace se prohlubuje.


Jak propuká závislost u žen? 


V jejich těle se vlivem nějakého spouštěče nastartuje stav zvýšené míry sexuální energie. Až je to pro ženu třeba i nepříjemné. Je to vyčerpávající. Sex je nevede k uspokojení - po orgasmu se jejich tělo nezharmonizuje. Necítí se po něm dobře, nutkání nezmizí. 


S jídlem roste chuť? Proč to tak je? 


Protože jim má orgasmus něco kompenzovat - třeba pocity úzkosti nebo depresí. Je to náhražka, jak se uvolnit, lék na jejich frustraci. Proto musí navazovat další a další vztahy s muži. 


Mohou u toho být přidružené i různé poruchy osobnosti, které nadmíru sexuální aktivity spouští. Sexuální puzení se objevuje u maniodepresivních lidí či lidí s hraniční  poruchou osobnosti. Časté je to narcisů. Aby něco cítili, potřebují mít extrémní množství partnerů, extrémní zážitky, adrenalin, aby vůbec nějak vnímali sami sebe. Potřebují silné vjemy, nabudí je to. Ale je to falešné - je to na chvilku.


Takže přes tohle chování můžu zjistit, že nějakou poruchu mám, že? Je nějaký častý vzorek, kdo se s kým páruje? 


Ano. Narcisové se často párují se závislými. Se závislým jsou jako zámek a klíč. Protože závislý může být závislý donekonečna, protože on mu tu pozornost nedá. Neustále touží. Ale není to pro něj vůbec výhodné. Jeho touha není ukojená, a on se vyčerpá. Proto pak jednoduše opět zase začne pít nebo brát drogy, pokud s tím před tím měl problém.


Jak poznáme narcise? 


Podle toho, že je to člověk emocionálně nedostupný. Jde z něj chlad.  


Často je závislost na sexu u lidí, kteří byli dříve závislí na alkoholu nebo drogách. Materiální závislost se překlopí v nemateriální. Protože mozek je zvyklý na přísun určitých chemických látek. Sexzávislost považují za zdravější závislost. Nedestruuje je tak jako drogy. Závislý musí prohlédnout, že je v závislostním vztahu a vystoupit z něj. A někdy se vystupuje z jednoho a běží se hned do jiného, podobného... Ano, bývá to velmi časté u lidí, kteří jsou na duši poranění.


Takže proto je lepší ukončit vztah a dát si pauzu? Abychom se na to mohli podívat z odstupu?


Ano. A doporučila bych k tomu psychoterapii. Aby se člověk naučil hledat ty pravé příčiny svých problémů. Vhodná je hlubinná psychoterapie, skvělá je pro tohle i body psychoterapie, která pracuje s tělem. Lidé si v ní dosycují přes tělo a dotek nebo přijetí terapeuta to, co jim chybělo. Začne se to pak vnitřně rovnat. Body terapie je rozpouštění emocionálních bloků, které má člověk uložené ve fyzickém těle. Přes tělo to jde rychleji než při klasické psychoterapii. Někdo skrývá láhve, někdo druhý telefon.


U sexzávislosti stejně jako u jiných určitě také platí to, že o ní lidé dlouho neví a na apel od okolí nějakou dobu vůbec nereagují, že?


Ano. Řešení ztěžuje i to, že ti lidé pak už ani nechtějí navazovat normální vztahy, takže není nikdo, kdo by jim dal zpětnou vazbu. Někdy se vyhýbají soužití i s přáteli, spolubydlícími, protože by je to omezovalo v jejich aktivitách. Často mají i druhý telefon, tablet, který mají někde schovaný a mají ho jen na to.


Ti, kteří nenavazují vztahy. Je to jeden typ lidí na seznamkách. Obě jsme strávily hodně času rešeršováním tamního chování lidí, třeba na Amatéři.com. Určitě jsi tam potkala muže, kteří chtějí fotky a nemají úplně v úmyslu se reálně potkat, i když se tak zpočátku nejeví. Falešné identity, falešné osudy. "Stahovači fotek" zná asi každá žena. Vždycky si říkám, co s nimi dělají, jestli je třeba neprodávají… Jak si je typuješ?  


Jejich sexuální život je zpravidla jen tam, na těch sítích, tedy je virtuální. Nad obrázky, co tam získali, masturbují. Unikají tam před normálním vztahem. Bojí se osobního kontaktu. Bojí se, že by ho nezvládli. Někdy jsou to lidé nějak traumatizovaní. Třeba zažívají nebo zažili nějaké dramatické vztahy a dalších opravdových se bojí. Pro tyto muže je příliš vyčerpávající navazovat vztahy s ženou, pozvat ji někam na večeři.


Jak vidíš poměr počtu žen a mužů, kteří mají sexuální nutkání?


Je určitě víc mužů, sexualita u mužů je intenzivnější a je u nich to, co je první na řadě. Muži na vztahy jdou přes sexualitu, až pak přes srdce, zatímco ženy to mají obráceně. Muž nejdřív potřebuje být přijatý jako sexuální bytost, až potom se otevírá emocionálně. A žena to má přesně obráceně.


Mluvila jsi o zhoubnosti posouvání hranic. To může být fajn vlastnost pro sexuální život. Člověk, který nechce ustrnout, se ve vztahu nebude nudit. Zvládání diskomfortu je důležitý prvek osobního rozvoje, člověk tak trénuje odolnost. Když se to ale smíchá s utíkáním před něčím…


Nebezpečné je to, že závislý je schopen zajít dál, než by měl a chtěl. Sexuální aktivity se zpravidla dělají ve dvou a závislí se kolikrát bojí, že o partnera nebo kontakt, který mu je příjemný, přijde. Zažila jsem případy, kdy lidé podstupují neskutečné praktiky, je to až týrání a dochází k trvalému poškozování. Protože člověk je v tak silném vleku své závislosti, že udělá prakticky cokoliv. Později si to vyčítá.


Teď myslíš, že on sám sebe týrá, nebo někoho druhého?


Nechá se týrat. Často čelí manipulaci do praktik, do kterých by nikdy nešel. Lidé jsou schopní udělat pro přijetí druhým bohužel opravdu hodně. Zažila jsem mnoho případů masochismu vůči vlastnímu tělu. Když si narkomani aplikují drogy, neřeší, že si tím ubližují - je v tom také určité sebemrskačství a sebenenávist. Tihle lidé si ale nechávají naložit cíleně. Vystoupit ze závislostních kruhů je velká práce, dřina. Někdy to trvá, protože jsou i věznění.


Nechce se věřit, v 21. století...


Děje se to. Obrátila se na mě subinka otrokyně, kterou vězní v nějakém klubu. Nevidí denní světlo, týrají ji, mají pod kontrolou i její komunikaci. Má třeba deset mužů za den, už to ani neřeší - protože "musí" - je přece v podřízené roli. Když to neudělá, přijde trest. A je na tom závislá - na trestu a odměně a s tím spojené sexualitě - tělo se na tohle přenastaví. Jede v modu posouvání hranic, co až vydrží. Tihle lidé jsou pyšní na to, co až vydrží, protože byli v dětství vedeni stylem “Tohle musíš zvládnout”. Jedou v nutkavém chování a nedokážou to zastavit. Tohle vzniká ze zneužívání v dětství - emocionálního i sexuálního.


Jak tohle funguje? Proč se lidé, kteří zažili peklo, do pekla vrací?


Člověk se sebou po těchto zážitcích začne špatně zacházet. Mohou si myslet, že si lepší chování nezaslouží. Zkušenost se zneužíváním silně poškozuje psychiku. Postižení mívají pocit, že ztratili něco elementárního – sebe sama. Chtějí to zpátky. Ale kde hledat? Zpravidla platí, že když něco ztratím, musím hledat tam, kde jsem to ztratil.


Bohužel se chtějí někteří postižení zbavit zkušenosti ze zneužívání tak, že se vrátí k trýzniteli, případně k jiným. Raději udělat něco úplně nesmyslného než vůbec nic! I když vědí, že jim nový kontakt s pachatelem přinese pouze nové ponížení a ztrátu sebeúcty, něco je nutí k opakování destrukce. Vnitřní programy se tím potvrdí a ještě posílí. Nenávist vůči sobě samému vede k touze  po sebepotrestání.


To, že končí jako prostitutky a prostituti, je typickým anti-programem. Potrestají se tím, že se nechají znovu zneužít.


Mají to zvědoměné?


Někdy ne. Někdy musí dojít k otázce na sebe sama, proč takhle žiju, proč to tak dělám, proč mám nutkání k těmto aktivitám. Musí dojít k tomu, že je to vlastně neuspokojuje. Jinak se motají v kruhu, který je může energeticky vyčerpat a vlastně je zlikvidovat. 


Bavíme se o velkých temnotách, je to jeden z velkých objevů v příbězích, které mám v knize, že sexualita vychází právě z temnot.


Je to tak. Mám jednu klientku, která měla sexualitu popřenou kvůli traumatu, a když se jí podařilo sexualitu znovu otevřít, popisovala stav, že viděla anděly a démony.


Řešila jsem několik bolestivých případů submisivních lidí, kteří by se snad nechali utýrat. Kdyby nešlo o v minulosti zneužité lidi, nikdy by až takovou bolest na sobě nedovolili. Tohle je hrozně nebezpečná věc, nikdy nevíte, na koho s jakou minulostí a zkušeností narazíte. Měla jsem klientku, která šla coby subinka do neuvěřitelných věcí, to, že si jezdila pro výprask přes celou republiku, byla pohoda. Pak mi jednoho dne volala, že chce spáchat sebevraždu.


Jak začíná cesta ze závislosti? 


Většinou se musí v životě člověka něco stát. Třeba přijde o zázemí, práci, vyčerpá se, vyhoří. Lidé do sexuálního chování dávají nesmírné množství energie, ale tím, že jsou od sebe odpojení, tu energii jim to nevrací zpět. Dostanou se na dno. Vysilující je to třeba pro ženy, když už mají dvacátý vztah, který zase nedopadl. U nevěrných žen se nedaří najít tu správnou náhražku manžela. Žádný není dost dobrý. Končí to frustrací z mužů.


Pomůže psycholog, psychiatr nebo sexuální terapeut. Dále podpůrné skupiny, skupinové terapie, ústavní léčba, párová nebo manželská poradna. Dá se to zvládnout bez pomoci,  když si člověk řekne, že tohle si už odžil a začne rozvíjet třeba svou spirituální stránku. Začnou hledat jinou kvalitu vztahů. Je tam většinou proces, kdy se hledají, učí se jakoby znovu chodit. A může tam vzniknout nová závislost - třeba začnou utrácet peníze. Takže se radí být opatrný a nespadnout do nové závislosti. Držet balanc. Sport může být taky nová cesta závislosti.


Cesta ven má v zásadě tři kroky: 


Zásadní je změna v přístupu: přiznat si, že si nemůžeme pomoci a zas a znovu do toho padáme, náš zvyk nás destruuje. Pro některé to znamená konec sexu - i masturbace s druhými, aby nedošlo k návratu do nezdravých vztahů. Je vhodné se nějakou dobu s žádnými partnery nestýkat, aby se z toho vzpamatovali.


Pak musí člověk udělat inventuru svého života. A odpustit lidem, kteří stáli na prvopočátku problému, který vyústil v takové chování. A pak začít hledat opravdové a hluboké vztahy s lidmi.


Renata Hanušová

Psychoterapeutka a krizová interventka zabývající se hlavně oblastí závislostí v Institutu psychosociální péče.


“V roce 2000 jsem se znovu narodila. Prošla jsem sama léčbou a rozhodla se pomáhat dál lidem, kteří jsou ve stejné situaci, bloudí a neví kudy kam. V situaci, ve které jsem byla také. Mé vlastní zvládnutí a vymanění se z tohoto ničivého kruhu mě vedlo k vzdělávání se v této oblasti.”


Text sdílen se souhlasem autorek.


 

108 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Not viable

Commenti


bottom of page