Jedná se o formu rozvoje či růstu našeho osobního a profesního potenciálu. Využívá se zejména v oblastech psychoterapie, poradenství a sociální práce, ale také v různých pomáhajících oborech jako je zdravotnictví, výchova a vzdělávání, management aj. při práci a vedení lidí.

Za podpory supervizora se snažíme podívat a prohlédnout si naši práci s klienty z jiného úhlu a nadhledu. Supervize bývá často spojována s kontrolou a hodnocením, ale základem supervizní práce je vytvoření bezpečného prostředí, kde je prostor pro sdílení myšlenek, pocitů a prožívání ve vztazích s klienty, jejich reflexi, korekci a vzájemné učení se.

Supervizor je tedy průvodcem, který reflektuje, podporuje, otevírá nové možnosti, sdílí radost či pomáhá zvládat zlost a konstruktivně supervidovaného provést ke změně či cíli.

Supervize vede k porozumění tíživých situací a vztahů při práci s klientem či na pracovišti, uvolňuje prostor pro nové myšlenky a nové způsoby profesního jednání. Motivuje ke hledání vlastních zdrojů a k potřebným změnám, aktivizuje Váš tvůrčí potenciál a kompetence. Supervizor pomáhá podpořit uspokojení z práce, zlepšit kvalitu a efektivitu a tím předcházet případnému stresu a syndromu vyhoření.

 

Jaké jsou formy supervize?

Supervize může být individuální, týmová, skupinová či celé organizace. Supervizor a supervidovaný se obvykle setkávají na hodinové až dvouhodinové sezení dle potřeby 1x za 14 dní, 1x za měsíc, či 1x za kvartál (u týmové či skupinové).

V rámci jednotlivých setkávání se supervidovaný (jednotlivec, tým, skupina, organizace) věnuje přinesenému tématu, kterým může být konkrétní případ/situace při práci s klientem, vztahově-komunikační téma v rámci týmu, rozvoj či téma z oblasti organizace, plánování a motivace v rámci řízení, které si v nastaveném kontraktu předtím nadefinoval.

 

Jaká je funkce a využití supervize?

Supervize plní vzdělávací, podpůrnou a řídící funkci.

Supervidovaný se v průběhu supervize učí porozumět své práci a reakcím či interakcím ve vztahu ke klientovi. Může tak rozvíjet své znalosti i dovednosti a hledat nové možnosti práce s klientem, které předtím nebyl schopen vidět a vnímat.

V rámci podpory pomáhá supervize pracovníkům zejména v pomáhajících profesích, kdy sami nebo spolu s klienty řeší a zažívají náročné situace a chvíle plné bolesti, zoufalství, ztrát, rozpolcenosti či negativních emocí (agresivity) klienta. Supervize tak slouží jako prevence následného stresu nebo dokonce syndromu vyhoření.

V rámci řídící funkce může supervize sloužit jako zpětná vazba o kvalitě péče ve vztahu ke klientům. To zahrnuje podporu standardů kvality, etických norem a také efektivní plánování a realizaci práce při dobrém využití lidských i materiálních zdrojů. Cílem je pak podpořit profesní a osobnostní rozvoj včetně motivovanosti pracovníků.

 

„Důležitost supervize pro Institut psychosociální péče vnímáme jako příjemci supervize zejména při odborném dohledu, provázení a poradenství při řešení individuálních případů a kazuistik. Nedílnou součástí supervizních sezení je také podpora a nastavení práce v týmu, která napomáhá dobré vzájemné komunikaci mezi specialisty a zároveň ve vztahu ke klientům. Se supervizorkou Vendulou Junkovou můžeme sdílet své niterní pocity, nejistoty, pochybnosti a také etické otázky. Vzhledem k rogersovskému přístupu v psychoterapii zakládá Vendula svou supervizní podporu na principech bezvýhradného přijetí, empatie a kongruence, což vytváří bezpečné prostředí pro navázaní vztahu a podmínky pro velmi otevřenou komunikaci. Jako terapeuti se tak nemusíme obávat žádné kritiky a hodnocení, nýbrž na respektu založené péči, motivaci, vedení a týmové spolupráci“ (tým IPSP).

 

Jaké jsou předpoklady dobrého supervizora:

• odborný background vysokoškolského vzdělání humanitního nebo medicínského směru,

• praxe v pomáhajících profesích a zkušenost s vedením lidí,

• dlouhodobý akreditovaný psychoterapeutický výcvik,

• principy nestrannosti, nezávislosti, nehodnotící postoj a mlčenlivost supervizora.

​​​