​

Arteterapie je léčebná metoda a je jednou z psychoterapeutických metod. Při samotném psychoterapeutickém sezení a vytváření terapeutického vztahu s dítětem nebo rodinou je velmi významné a neoddělitelné propojení terapeutického rozhovoru a vhodných arteterapeutických technik viz níže.

V našem pojetí často používáme arteterapii pro všechny druhy výtvarných, hudebních a dalších umělecko-řemeslných aktivit. Může být realizována jednotlivě nebo skupinově a je terapeutickým procesem, který vede kvalifikovaný terapeut. Opírá se o různé umělecké projevy klienta jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde při ní o vytvoření díla, které by bylo vysoce umělecky hodnotné, finančně oceněné či dokonalé. Jde o samotný proces tvorby a radosti z tvoření. Důraz je kladen na rozvoj tvořivých schopností a citový vývoj jedince. 
 

Arteterapeutické techniky

Arteterapeutické techniky můžeme využívat zejména k harmonizaci osobnosti dítěte. Mohou pomoci dětem, které se mezi vrstevníky nebo dospělými necítí tak, jak by si samy představovaly.
Jedná se především o výtvarné a hudební tvoření, při kterém není důležitý výsledek, nýbrž samotný proces tvorby a radost z činnosti. Při takovém způsobu práce se snažíme i o prevenci vzniku nežádoucího chování, přispíváme k rozvoji osobnosti dětí, k uvolnění napětí a v neposlední řadě i jejich sebepoznávání apod.

​

Arteterapie může být též nápomocna při socializaci dítěte, nejčastěji v prostředí mateřských škol, v různých školských zařízeních nebo i při různých zájmových aktivitách. Některé děti nezapadají mezi ostatní, mohou být z různých důvodů např. agresivní, plaché nebo úzkostné. V kolektivu mohou být tudíž méně oblíbené, nedokážou se začlenit mezi vrstevníky, necítí se dobře, jsou nespokojené, jejich chování je tudíž nápadné. Pro tyto děti a potažmo pro celý kolektiv může být vhodný právě arteterapeutický přístup formou již zmíněných výtvarných nebo hudebních a dalších tvořivých technik.

​

Proces tvoření a zážitek z činnosti je pro dítě velmi důležitý. Při samotné arteterapii usilujeme o to, abychom zvolili vhodné techniky a také aby se dítě při činnosti cítilo dobře a mělo radost z toho, že něco vytváří, uvolnilo se, nebálo se experimentovat, nemělo strach z toho, že třeba něco pokazí. Samozřejmostí je vhodně zvolená motivace, příjemné prostředí, navázání terapeutického vztahu a skutečnost, že samotné tvoření, kreslení, hudební projev, hra nebo pohyb je pro dítě přirozené a může přispět k již zmíněné harmonizaci jeho osobnosti, socializaci nebo při zdárném vývoji.

Arteterapeutické techniky jsou vhodné především:

​

• Pro podporu rozvoje osobnosti dětí - rozvíjí komunikaci, poznávání ostatních, sebepoznání

• Pro děti agresivní

• Pro děti plaché a úzkostné

• Pro uvolnění napětí

• Pro rozvoj tolerance k dětem, které se něčím liší od ostatních (rasová odlišnost, handicapované děti apod.)

• Jako prevence vzniku nežádoucího chování

​

Arteterapeutických metod a technik je velké množství a navzájem se prolínají. Můžeme je i modifikovat dle dané situace. Proto je ani nemůžeme všechny vyjmenovat.

​

Spontánní výtvarný projev
Při spontánním výtvarném projevu jde o hru s linií, barvou a tvarem. Hra s výtvarnými prostředky rozvíjí představivost, učí dítě "nebát se plochy", pomáhá zmírnit napětí a zlepšuje schopnost soustředit se. Spontánní výtvarný projev často používáme na začátku sezení pro připravení a "nalazení" dítěte.

• Volně zvolený projev kresby např. "nakresli co cítíš, co Tě napadne, co chceš"

• Technika skvrn do mokrého papíru

• Výtvarný projev při hudbě

• Muzikomalba

Tematický výtvarný projev
Zadávaná témata jsou z hlediska cílů arteterapie zaměřená na konfliktní a problémové oblasti. Tematické kresby a malby mají velký význam především u dětí, které mají potíže s verbálním vyjadřováním.

• Vlastní minulost a přítomnost. Např. kdo jsem, z čeho mám obavy, jaký bych chtěl být, moje záliby, můj nejhorší zážitek, apod.

• Moje rodina

• Budoucnost a cíle. Např. můj oblíbený hrdina, jaký bych chtěl být, můj domov, apod.

• Abstraktní pojmy. Např. láska, nenávist, krása, strach, zlo, dobro, radost apod.

• Autoportrét, portrét.

Sebepoznání
Při arteterapii lze využít i skupinové techniky. Děti kreslí portrét členů skupiny nebo sám sebe, potom výsledek ukáže ostatním, ti to komentují - co by na portrétu změnili, co vidí jinak. Potom jsou obrázky doplňovány ostatními. Tyto techniky zkvalitňují sebepoznání a sebevnímání. 
Lze využít i dalších technik mezi ně patří trojrozměrné vytváření z různých materiálů, např. modelování, koláž, asambláž, muchláž, dítě při nich rozvíjí jemnou motoriku, cvičí tvarovou představivost a paměť.

Prosociální chování

Součástí socializačního procesu je rozvíjení prosociálního chování např. rozvoj schopnosti empatie, kontrola agresivity, přijetí nutnosti potlačit vlastní aktuální potřeby.
Arteterapeutické techniky jsou k rozvoji prosociálnosti vhodné - rozvíjí faktory, které podporují pozitivní vývoj osobnosti, její identitu a směřování k prosociálnosti. Těmito faktory jsou komunikace, důstojnost lidské osoby, sebeúcta, pozitivní hodnocení druhých, tvořivost, kreativita, projevy emocí a umění s nimi pracovat a ventilovat je, empatie, asertivita, obrana oprávněných zájmů, reálné a zobrazené vzory, spolupráce, pomoc, dělení, darování.

V psychoterapeutickém sezení lze postupně výchovou k prosociálnosti dosáhnout toho, že si děti dokážou předně uvědomit pojetí sebe sama, jak mohou pomoci ostatním, umí dosáhnout určitého cíle, dovedou ocenit druhého a dokážou projevit radost z jeho úspěchu.
Zároveň podporujeme a doporučujeme uplatnit výtvarné, hudební a další tvořivé činnosti ve skupině či kolektivu. Arteterapeutické techniky jsou vhodné k rozvoji prosociálnosti, protože děti je využívají zejména ke spontánnímu vyjádření prožitků ze svého tvoření a napomáhají rozvíjení vztahu dětí k sobě samým a k rozvíjení vztahu dětí k sobě navzájem. 

​