INSTITUT PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE

V minulosti byla deprese často vysvětlována jako důsledek „nedostatku serotoninu“. Současné poznatky neurovědy však ukazují, že tento model je příliš zjednodušený.

Člověk může celý den sedět, fyzicky se příliš nenamáhat, a přesto večer cítit, že už nemá sílu vůbec na nic. Únava totiž nevzniká jen z množství vykonané práce. Vyčerpávat nás může také dlouhodobé napětí, neustálé přepínání pozornosti, množství drobných rozhodnutí i pocit, že musíme být stále dostupní. „Vždyť jsem dnes vlastně nic neudělala. Tak proč jsem tak unavená?“ Tuto otázku si klade mnoho lidí. Často ji navíc doprovází pocit viny. Jako bychom na únavu měli p

Protože čím lépe porozumíme tomu, jak kojení skutečně funguje, tím méně prostoru zůstává pro zbytečný strach, mýty a pocit selhání.

Úspěšné kojení proto nestojí na délce kojení ani na jediné „správné“ poloze, ale především na hlubokém přisátí, které umožňuje účinný přenos mléka z prsu do úst dítěte. Jednou z nejčastějších otázek čerstvých rodičů je, která poloha při kojení je „ta nejlepší“. Ve skutečnosti však neexistuje univerzálně správná poloha, která by vyhovovala všem ženám i všem dětem. To, co funguje jedné dvojici matka–dítě, nemusí být vhodné pro jinou.

Občas si říkám, jak neuvěřitelně chytrá naše psychika vlastně je. Když je toho na nás moc, začne nás chránit. Někdy tím, že něco popřeme, jindy si věci logicky vysvětlíme nebo svůj vztek přeneseme jinam. Často si to ani neuvědomujeme. Obranné mechanismy nejsou naším nepřítelem. Jsou jen způsobem, jak jsme se kdysi naučili přežít náročné situace. A právě když jim začneme rozumět, můžeme lépe porozumět i sami sobě.

Měla jsem možnost připravit pro Institut psychosociální péče kompletní návrh spolupráce pro organizaci Smajlíček NSK, z. ú. Součástí projektu bylo nejen grafické zpracování materiálů, ale také návrhy workshopů a přednášek určených dětem, dospívajícím, rodičům i pedagogům.

Supervize vnímám jako profesní standard, bezpečný a laskavý prostor, který chrání kvalitu péče. Podporuje rozhodování, kulturu týmů, etiku i prevenci přetížení a možné vyhoření. Jako členka ASuPP dále rozvíjím supervizní podporu a mezioborovou spolupráci v Institutu psychosociální péče (IPSP) a v dalších organizacích. Jsem ráda, že jsem byla pozvána a zúčastnila jsem se členského shromáždění Asociace supervizorů pomáhajících profesí (ASuPP) a setkání "World Café." Je pro mě p

Bilancování ve středním věku nemusí znamenat krizi ani selhání. Může být naopak velmi důležitým momentem psychického zrání. Obdobím, kdy člověk přestává automaticky naplňovat očekávání okolí a začíná více vnímat vlastní potřeby, limity i hodnoty.

Solidarita nevzniká automaticky jen tím, že sami zažijeme těžké období. Někdy bolest člověka otevře větší citlivosti vůči druhým, jindy naopak vede k přesvědčení, že „když jsem to zvládl já, musí to zvládnout každý“. Právě proto je důležité o těchto tématech mluvit otevřeně a bez zjednodušování.

Není to jen o vůli ani o „zlozvyku“. Opakované sledování pornografie může být způsob, jak zvládat napětí, samotu nebo vnitřní nepohodu. Porozumění tomu, co za tím stojí, je důležitější než rychlé soudy.