INSTITUT PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE

Pokud smutek nemá místo, kde by mohl být vysloven, stává se těžším. Neviditelní truchlící žijí často mezi námi: prarodiče, sourozenci, otcové, blízcí přátelé a mnozí další, jejichž vztah ke ztrátě nebyl společensky rozpoznán. Přesto si nesou příběh, který potřebuje být vyslechnut, aby se mohl stát součástí života, ne jeho skrytou trhlinou.

Terapie může být místem, kde ztráta dostává uznání, a vy znovu nacházíte své tempo, sílu i důvěru v život.

Děti potřebují vědět, že jejich otázky jsou vítané, i když se opakují, a že jejich smutek, hněv či vina jsou přirozené. Pomáhá také nabídnout jim možnost aktivně se zapojit do rozloučení prostřednictvím rituálů, obrázků, psaní dopisu nebo vzpomínkových činností. Takové kroky posilují pocit bezpečí a dávají dítěti jasný signál, že není v těžké situaci samo.

Sebevražda v rodině zanechává hlubokou stopu, obzvlášť v dětském světě. Děti v takové chvíli potřebují více než jen vysvětlení potřebují bezpečí, trpělivost a někoho, kdo jim naslouchá.

Genetická predispozice hraje roli, ale prostředí a rané zkušenosti bývají zásadní. Často jde o pokus, jak zvládnout psychickou bolest, prázdnotu, pocity méněcennosti nebo osamělost.

Toxický člověk podle ní není ten, s kým se občas pohádáme nebo si nerozumíme. „Jde o osobu, která opakovaně a dlouhodobě narušuje naši psychickou pohodu, znevažuje naše pocity, manipuluje s námi, vyvolává vinu, vyčerpává nás a zároveň není otevřená žádné změně či sebereflexi,“ vysvětluje Hanušová.

Uniformní krása, kterou denně sledujeme na Instagramu, není jen estetickým fenoménem stává se kulturním vzorcem, který formuje sebehodnocení žen a dívek.

V našem pískovišti se nedávno objevily nové dřevěné figurky, pečlivě vyřezané, s tvary, které vybízejí k uchopení, objevování a hře. Vyrobil je pro nás dárce, který si nepřeje být jmenován. A zanechal svůj příběh.

Umírání se v naší společnosti často odehrává za zavřenými dveřmi. Beze slov, bez rituálů, bez doprovázení. A přitom právě rozloučení lidské, důstojné a opravdové hraje klíčovou roli v tom, jak se nám daří žít dál.

Ani v létě se neztrácíme z dohledu. Setkání, smích, novinky i důvod k oslavě, to vše jsme prožily při našem srpnovém setkání týmu Institutu psychosociální péče.