INSTITUT PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE

Smutek se často snažíme co nejrychleji zahnat. Zaměstnáme se prací, vyhledáváme společnost nebo se přesvědčujeme, že už bychom měli být v pořádku. Smutek však není chyba ani projev slabosti. Je přirozenou reakcí na ztrátu a může ukazovat, co pro nás mělo skutečný význam. O jeho funkci, truchlení i hranici mezi smutkem a depresí jsem hovořila pro magazín Flowee. Smutek může přijít po úmrtí blízkého člověka, rozchodu, ztrátě zaměstnání, nenaplněném očekávání nebo jiné významné

Institut psychosociální péče otevírá program OPEN MIND pro dospívající a mladé dospělé od 13 do 26 let. Nabízí bezpečný prostor pro vztahy, sdílení a praktické dovednosti pro zvládání stresu, emocí a náročných situací. Mladí lidé se zároveň podílejí na jeho podobě. První skupiny začnou v říjnu 2026.

Psychologická či psychoterapeutická podpora nemusí změnit rozhodnutí druhého rodiče ani výsledek soudního řízení. Může však rodiči pomoci zvládat silné emoce, chránit vlastní psychické zdraví, neztratit schopnost běžně fungovat a hledat způsoby, jak vztah k dítěti zachovat bez dalšího zatěžování dítěte konfliktem dospělých.

Běžná únava se po spánku, volnějším víkendu nebo dovolené zpravidla alespoň částečně zmírní. Při dlouhodobém vyčerpání nebo ztrátě smyslu však odpočinek nemusí přinést očekávanou úlevu. Člověk se netěší ani na činnosti, vztahy a události, které mu dříve přinášely radost.

Truchlení samo o sobě není nemoc a bolest po smrti blízkého člověka není něco, co je potřeba automaticky léčit. Odborná podpora však může být užitečná kdykoli, kdy člověk cítí, že na svou situaci nechce nebo nemůže zůstávat sám. Nemusí čekat až do chvíle, kdy přestává zvládat každodenní život.

V minulosti byla deprese často vysvětlována jako důsledek „nedostatku serotoninu“. Současné poznatky neurovědy však ukazují, že tento model je příliš zjednodušený.

Člověk může celý den sedět, fyzicky se příliš nenamáhat, a přesto večer cítit, že už nemá sílu vůbec na nic. Únava totiž nevzniká jen z množství vykonané práce. Vyčerpávat nás může také dlouhodobé napětí, neustálé přepínání pozornosti, množství drobných rozhodnutí i pocit, že musíme být stále dostupní. „Vždyť jsem dnes vlastně nic neudělala. Tak proč jsem tak unavená?“ Tuto otázku si klade mnoho lidí. Často ji navíc doprovází pocit viny. Jako bychom na únavu měli p

Protože čím lépe porozumíme tomu, jak kojení skutečně funguje, tím méně prostoru zůstává pro zbytečný strach, mýty a pocit selhání.

Úspěšné kojení proto nestojí na délce kojení ani na jediné „správné“ poloze, ale především na hlubokém přisátí, které umožňuje účinný přenos mléka z prsu do úst dítěte. Jednou z nejčastějších otázek čerstvých rodičů je, která poloha při kojení je „ta nejlepší“. Ve skutečnosti však neexistuje univerzálně správná poloha, která by vyhovovala všem ženám i všem dětem. To, co funguje jedné dvojici matka–dítě, nemusí být vhodné pro jinou.

Občas si říkám, jak neuvěřitelně chytrá naše psychika vlastně je. Když je toho na nás moc, začne nás chránit. Někdy tím, že něco popřeme, jindy si věci logicky vysvětlíme nebo svůj vztek přeneseme jinam. Často si to ani neuvědomujeme. Obranné mechanismy nejsou naším nepřítelem. Jsou jen způsobem, jak jsme se kdysi naučili přežít náročné situace. A právě když jim začneme rozumět, můžeme lépe porozumět i sami sobě.