Proč neumíme říct sbohem?

Umírání se v naší společnosti často odehrává za zavřenými dveřmi. Beze slov, bez rituálů, bez doprovázení. A přitom právě rozloučení lidské, důstojné a opravdové hraje klíčovou roli v tom, jak se nám daří žít dál.

Umírání za zdmi nemocnic: Co to s námi dělá?

Když ztrácíme blízkého člověka, často nejvíce bolí to, co jsme nestihli. Slova, která nepadla. Doteky, které chyběly. Vědomí, že jsme u konce nebyli, i když jsme chtěli.

Článek na Novinkách otevírá otázky, které ve veřejném prostoru zůstávají bolestivě stranou:

• Proč neumíme říct sbohem?

• Co se děje s naší psychikou, když smrt probíhá v anonymitě nemocničních zdí?

• A jak hluboké následky může mít nedostatek prostoru pro důstojné rozloučení — jak pro pozůstalé, tak pro samotné umírající?

  
  

Text vychází z každodenní terapeutické zkušenosti a ukazuje, proč potřebujeme změnu: v komunikaci, v rituálech, v přítomnosti a ve schopnosti být jeden pro druhého až do konce.

Celý článek si můžete přečíst zde: Umírání za zdmi nemocnic: Proč neumíme říct sbohem a co to dělá s naší duší

Nabízíme prostor pro sdílení ztráty

Každý příběh ztráty je jedinečný. Služba poradenství pro pozůstalé vytváří bezpečný a respektující prostor pro ty, kdo se potřebují zastavit, vydechnout, ptát se, nebo se pokusit pomalu jít dál. Jsme tu pro vás. Nejen v časech rozloučení, ale i dlouho poté.

Více informací najdete na stránkách Institutu psychosociální péče.

Tým IPSP