Když rodič zůstává rodičem, ale přichází o společný život s dítětem

Omezení nebo úplné přerušení kontaktu s dítětem po rozchodu rodičů není pouze změnou rodinného uspořádání. Pro odloučeného rodiče může znamenat ztrátu každodenního rodičovství, společných rituálů i přirozeného místa v životě dítěte. Vztah přitom nekončí a právě tato nejistota může být zdrojem dlouhodobé psychické bolesti.

Rozchod partnerského vztahu nemusí znamenat konec vztahu rodičovského. Přesto se v některých rodinách kontakt dítěte s jedním z rodičů postupně omezuje, stává se nepravidelným nebo se zcela přeruší. Rodič v takové situaci nepřichází pouze o jednotlivá setkání. Chybí mu běžné chvíle, ze kterých se rodičovství skládá: ranní spěch, vyprávění po návratu ze školy, pomoc s úkoly, společné večeře, oslavy, výlety i možnost sledovat, jak se dítě postupně mění.

Psychoterapeutka Pauline Boss pro podobné zkušenosti používá pojem nejednoznačná ztráta. Člověk o blízkého nepřijde definitivně, současně s ním ale nemůže žít vztah způsobem, který byl dříve samozřejmý. Chybí jasný konec, podle kterého by bylo možné se orientovat. Naděje na obnovení kontaktu se střídá se strachem z dalšího vzdalování. Taková situace může přinášet smutek, bezmoc, vztek, úzkost, pocity selhání i pochybnosti o vlastní rodičovské identitě. Pokud trvá dlouho, mohou se přidat poruchy spánku, vyčerpání, zhoršení soustředění, potíže v práci nebo postupné uzavírání se před ostatními. Nejde přitom o projev slabosti, ale o reakci na dlouhodobou vztahovou nejistotu a ztrátu něčeho, co má pro člověka zásadní význam.

Co může prožívat dítě

Důsledky rodičovského konfliktu se netýkají pouze dospělých. Dítě si může omezení kontaktu vysvětlovat po svém. Může se domnívat, že je zavinilo, že o ně jeden z rodičů nestojí nebo že si musí vybrat, koho bude mít rádo. Dítě by proto nemělo být poslem mezi rodiči, jejich důvěrníkem ani rozhodčím. Potřebuje přiměřeně svému věku slyšet, že za situaci nenese odpovědnost a že může mít vztah k oběma rodičům, aniž by tím jednoho z nich zrazovalo. Zachování kontaktu je žádoucí tehdy, pokud je pro dítě bezpečné. V případech násilí, zneužívání, závažného ohrožení nebo jiné výrazné nestability musí být na prvním místě ochrana dítěte a odborné posouzení situace.

Co může pomoci

Pokud je to možné, dítěti prospívá předvídatelnost, jasný režim a věcná komunikace rodičů zaměřená na jeho potřeby. Při dlouhodobých neshodách může pomoci mediace, rodinné poradenství, asistovaný kontakt, právní konzultace nebo spolupráce dalších odborníků. Psychologická či psychoterapeutická podpora nemusí změnit rozhodnutí druhého rodiče ani výsledek soudního řízení. Může však rodiči pomoci zvládat silné emoce, chránit vlastní psychické zdraví, neztratit schopnost běžně fungovat a hledat způsoby, jak vztah k dítěti zachovat bez dalšího zatěžování dítěte konfliktem dospělých.

Ztráta každodenního kontaktu s dítětem je skutečnou vztahovou ztrátou, i když dítě nadále žije. Je důležité tuto bolest nezlehčovat, ale zároveň ji nepřenášet na dítě. Pokud rodič dlouhodobě nespí, nezvládá práci a běžný život, propadá beznaději nebo se ocitá v psychické krizi, je namístě vyhledat odbornou pomoc.

O tématu hovořila pro Novinky.cz také psychoterapeutka a členka týmu Institutu psychosociální péče Renáta Anastázie Hanušová.

Celý článek si můžete přečíst na Novinky.cz

Tým IPSP