Když život navenek funguje, ale uvnitř se z něj vytrácí smysl
- Lenka Pelechová
- před 3 dny
- Minut čtení: 2
Člověk může mít práci, rodinu, přátele i bezpečné zázemí, a přesto necítit radost, zájem ani skutečné spojení se svým životem. Není to nutně nevděk ani osobní selhání. Dlouhodobý pocit prázdnoty může upozorňovat na vyčerpání, ztrátu kontaktu s vlastními potřebami, ale také na rozvíjející se psychické obtíže.
Existují období, kdy život zvenčí vypadá zcela v pořádku. Člověk pracuje, pečuje o rodinu, plní své povinnosti a zvládá každodenní provoz. Přesto se ráno obtížně zvedá, na nic se zvlášť netěší a večer má především pocit úlevy, že další den skončil. Právě proto může být obtížné připustit si, že se něco děje. „Vždyť mám všechno, co potřebuji,“ říká si člověk a vlastní nespokojenost začne vnímat jako nevděk nebo nedostatek vůle. Vnější stabilita však sama o sobě nezaručuje vnitřní spokojenost. Psychika potřebuje také blízkost, bezpečí, určitou míru svobody a možnost žít v souladu s tím, co člověk považuje za důležité. Když dlouhodobě převažují povinnosti, očekávání okolí a potřeby druhých, můžeme postupně ztrácet kontakt se sebou samými.
Únava, která po odpočinku neustupuje
Běžná únava se po spánku, volnějším víkendu nebo dovolené zpravidla alespoň částečně zmírní. Při dlouhodobém vyčerpání nebo ztrátě smyslu však odpočinek nemusí přinést očekávanou úlevu. Člověk se netěší ani na činnosti, vztahy a události, které mu dříve přinášely radost. Ztráta schopnosti těšit se a prožívat potěšení se odborně označuje jako anhedonie. Sama o sobě ještě neurčuje diagnózu, může však patřit mezi příznaky deprese, vyhoření nebo jiných psychických obtíží. Rozhodující je délka trvání, intenzita a dopad na každodenní fungování.
Když se i péče o sebe změní v další výkon
Ve snaze cítit se lépe si někdy vytvoříme nový seznam povinností. Začneme více sportovat, zdravěji jíst, meditovat, plánovat, vzdělávat se a pracovat na sobě. Místo úlevy ale přibývá další oblast, ve které bychom měli být výkonní. Péče o sebe ztrácí svůj smysl, pokud se stane dalším způsobem, jak si dokazovat, že stále nejsme dost dobří. Někdy proto nepotřebujeme nový cíl ani propracovanější plán. Potřebujeme prostor, ve kterém nemusíme nic plnit a můžeme si všimnout, co se s námi skutečně děje.
Pomoci mohou jednoduché otázky:
Co mi v poslední době bere nejvíce energie?
Které činnosti dělám především z povinnosti?
Kdy jsem naposledy cítil či cítila opravdový zájem nebo radost?
Ve kterých vztazích mohu být sám či sama sebou?
Co bych ve svém životě potřeboval či potřebovala méně a čeho naopak více?
Odpovědi nemusejí vést k okamžitému rozhodnutí nebo radikální životní změně. Mohou však ukázat, kde se člověk postupně vzdálil od vlastních potřeb a hodnot.
Smysl nemusí být jedním velkým posláním
Smysl života není ukrytý úkol, který musíme objevit. V různých obdobích může vznikat ve vztazích, práci, péči, tvorbě, pomoci druhým, víře nebo v obyčejných chvílích, na které se těšíme. Nemusíme žít výjimečný ani dokonale naplánovaný život. Potřebujeme však alespoň občas cítit, že nejsme pouze vykonavateli nekonečného seznamu povinností.
Pokud pocit prázdnoty, ztráta zájmu nebo neschopnost prožívat radost trvají několik týdnů, prohlubují se nebo zasahují do spánku, vztahů, práce a péče o sebe, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Terapie nemusí začínat hotovou odpovědí na otázku, co člověku chybí. Může být právě prostorem, ve kterém to lze bezpečně hledat.
O pocitu smyslu, dlouhodobém vyčerpání a pasti neustálého seberozvoje hovořila pro magazín Flowee psychoterapeutka a členka týmu Institutu psychosociální péče Renáta Anastázie Hanušová.
Tým IPSP
Komentáře