Supervizní vlnění: postřehy z Asociace supervizorů v pomáhajících profesích

Supervize vnímám jako profesní standard, bezpečný a laskavý prostor, který chrání kvalitu péče. Podporuje rozhodování, kulturu týmů, etiku i prevenci přetížení a možné vyhoření. Jako členka ASuPP dále rozvíjím supervizní podporu a mezioborovou spolupráci v Institutu psychosociální péče_ IPSP_ a v dalších organizacích.

Jsem poctěna, že jsem byla pozvána a zúčastnila jsem se členského shromáždění Asociace supervizorů pomáhajících profesí (ASuPP) a setkání "World Café." Je pro mě profesním potěšením, být součástí komunity, která supervizi chápe jako vysoce kvalitní profesní standard, jako prostor, kde se pomáhající profese mohou bezpečně zastavit, reflektovat svou práci, pečovat o hranice a zůstávat dlouhodobě stabilní a lidské, ve vztahu ke klientům i k sobě.

V supervizi se často potkáváme s tím, co v každodenní praxi není snadné pojmenovat: etická dilemata, nároky systému, únava, bezmoc, přetížení, ale i radost z dobře odvedené práce. Právě proto vnímáme v Institutu psychosociální péče i mimo něj supervizi jako významný nástroj kvality péče, protože podporuje profesionální rozhodování, týmovou kulturu, prevenci vyhoření a v neposlední řadě i bezpečí lidí, kterým pomáháme.

Zároveň mám radost z připraveného formátu společné práce (včetně reflektivních setkání ve stylu „world café“), který posiluje mezioborové propojování a sdílení dobré praxe Věřím, že supervize má smysl tehdy, když se opírá o respekt, důvěru, kompetenci, reflexi a jasný etický rámec a současně je živá, praktická, přijímající a blízká realitě organizací.

Dovolím si uvést pár postřehů z World café, které mi přijdou přenositelné napříč pomáhajícími profesemi a laskavě uchopitelné pro čas "Tady a Teď " i „mimo obor“:

• Když se proces „zasekne“, často pomůže úplně jednoduché zastavení a ukotvení (dech, opora v těle) a zároveň transparentně pojmenovat, co se děje bez tlaku na „okamžité řešení“.

• Praktická drobnost, která umí udělat velký rozdíl: společné třídění toho, co zaznívá, na EMOCE – FAKTA – NÁPADY (co prožíváme / co se skutečně stalo / s čím odcházíme). Pomáhá to vrátit orientaci i klid.

• Důležitý a někdy opomíjený rozměr: péče o supervizora (intervize, vlastní supervize, psychohygiena) protože náročné situace potřebují bezpečné zpracování i na straně toho, kdo proces drží.

• A také věta, která mi dlouhodobě zní v hlavě: standardy mají být oporou, ne svěrací kazajkou, mají pomáhat orientaci a kvalitě, ale zároveň zachovat prostor pro profesní autonomii a individuální styl.

A závěrem vysílám: Pro mě osobně je členství v ASuPP důležité, když použiji symboliku je to „střecha“, pod kterou mohu dále rozvíjet svou roli supervizorky a zároveň propojovat a stavět mezioborovou spolupráci s dalšími organizacemi a lidmi i ve vztahu k Institutu psychosociální péče (IPSP), který vedu a jsem jeho zakladatelkou. Děkuji kolegyním a kolegům z ASuPP za inspirativní a příjemné setkání a možnost společně kultivovat profesi, která je mnohdy neviditelnou a tichou "řeholí" Pro většinu však zároveň zásadní a neodmyslitelnou oporou pomáhajících profesí.

Jsem Vám nablízku Renata