INSTITUT PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE

Člověk může celý den sedět, fyzicky se příliš nenamáhat, a přesto večer cítit, že už nemá sílu vůbec na nic. Únava totiž nevzniká jen z množství vykonané práce. Vyčerpávat nás může také dlouhodobé napětí, neustálé přepínání pozornosti, množství drobných rozhodnutí i pocit, že musíme být stále dostupní. „Vždyť jsem dnes vlastně nic neudělala. Tak proč jsem tak unavená?“ Tuto otázku si klade mnoho lidí. Často ji navíc doprovází pocit viny. Jako bychom na únavu měli p

Občas si říkám, jak neuvěřitelně chytrá naše psychika vlastně je. Když je toho na nás moc, začne nás chránit. Někdy tím, že něco popřeme, jindy si věci logicky vysvětlíme nebo svůj vztek přeneseme jinam. Často si to ani neuvědomujeme. Obranné mechanismy nejsou naším nepřítelem. Jsou jen způsobem, jak jsme se kdysi naučili přežít náročné situace. A právě když jim začneme rozumět, můžeme lépe porozumět i sami sobě.

Ženy kolem 45 let se dostávají do období, kdy se na ně z několika stran současně valí očekávání, povinnosti i emoční nároky. Pečují o děti, řeší práci a přebírají stále větší odpovědnost za své rodiče. Společnost jejich vyčerpání často nevidí a ani neuznává. Právě tento dlouhodobý skrytý tlak stojí za mnoha případy vyhoření žen ve středním věku.

Genetická predispozice hraje roli, ale prostředí a rané zkušenosti bývají zásadní. Často jde o pokus, jak zvládnout psychickou bolest, prázdnotu, pocity méněcennosti nebo osamělost.

Rozhodnutí, koho pozvat na svatební hostinu, je často o rovnováze mezi emocemi a zdravým rozumem. A i když vztah s tchyní může být zásadový, mělo by jít o vědomé rozhodnutí, nikoli impulzivní reakci nebo vnitřní tlak.

Ztratit dítě při násilném činu je bezpochyby jednou z nejničivějších zkušeností, jaké si lze představit. Když navíc dojde k tomu, že takto zlomený rodič sám svůj život ukončí, odhaluje to hloubku bolesti, která se v tichosti a osamění rozprostře do každodenního bytí.

Článek na eMimino.cz s názvem „Co dělat, když děti vyrostou a zůstaneme zase jenom my dva?“ od naší kolegyně Renaty Hanušové se citlivě věnuje tématu, které může být pro mnoho párů náročné – období, kdy děti opouštějí domov a manželé zůstávají sami.

Traumatické připoutání je psychologický stav, kdy oběť zůstává emocionálně, psychicky nebo i fyzicky závislá na člověku, který ji zneužívá.

Mladí lidé odkládají intimitu – proč tomu tak je a jaké to má důsledky?

Valentýn bývá oslavou lásky, ale co když ji nemáme komu dát? Co když jsme si představovali rodinu, kterou nemáme?

Někdy se držíme lidí nebo vztahů, protože máme pocit, že být s někým – i když to není ideální – je lepší než být sami.

Vaše duševní zdraví je důležitější než vaše zaměstnání, očekávání vaší rodiny, názor kohokoli jiného nebo počet druhů napečeného cukroví.

Podcastu Už budu! se zaměřuje na téma, které může být pro mnohé z nás překvapivé, ale je neoddělitelnou součástí reality: závislost na sexu.

Léčba závislostí zahrnuje různé přístupy, které se přizpůsobují konkrétním potřebám jednotlivce a typu závislosti.

Kromě zvládání fyzických symptomů závislosti je důležité porozumět jejím psychologickým a sociálním kořenům.

Je důležité věnovat prevenci závislostí a udržování zdravých rituálů v zimních měsících zvýšenou pozornost.

Památka na těhotenství a ztrátu kojenců. Každoročně 15. října se svět setkává v tichém a důstojném gestu solidarity.

Duševní zdraví je základem našeho celkového bytí, přesto ho často bereme jako samozřejmost.

S blížícím se koncem prázdnin a návratem do školních lavic je vhodný čas zamyslet se nad tím, kolik času tráví vaše děti u obrazovek. Ať už jde o počítače, tablety, telefony nebo herní konzole, digitální technologie se staly neodmyslitelnou součástí každodenního života. Avšak s tímto nárůstem používání technologií se objevuje i riziko vzniku digitální závislosti. Jak poznat, kdy jde o problém? Ne každý dlouhý čas strávený před obrazovkou znamená automaticky závislost. Klíčový

Pravidelnost a dobré návyky jsou klíčem k úspěšnému zvládnutí školního roku. Chceme vám doporučit několik jednoduchých kroků.