Dnešní příspěvek je od jedné moc milé maminky, která ho posílá dalším párům na cestě za rodinou a přeje si, aby jim přinesl světlo do jejich života. Příběh s sebou bohužel nese slzy, trápení, bezmoc, výčitky, ale také pokoru, smíření a především naději. Přijměte ho prosím s láskou.
„Stále se dojímám, ale je opravdu tady! Naše štěstí na konci duhy. Naše duhové miminko. Cesta k naší milované byla dlouhá jako tyhle řádky, ale věřím, že pomůžou najít naději, těm, které ještě nejsou v cíli, bojují se svými pocity a výčitkami a třeba přemýšlejí, jestli je psychoterapie pro ně to pravé. Mě možnost sdílet svoje pocity s někým jiným, nezaujatým pomohlo. Jedno vím ale jistě, jsem silnější než kdykoliv předtím a velkou zásluhu na tom má péče, kterou jsem se nebála přijmout…“ Markéta
Když jsme si s manželem v roce 2017 řekli, že přišel čas založit rodinu a já dva měsíce po vysazení antikoncepce otěhotněla, bylo to jako sen. Prožívala jsem klasické těhotenství, vše se zdálo být v pořádku až přišel prvotrimestriální screening ve 13. týdnu. Ten pohled doktora nikdy nezapomenu. Řekl jen „to nevypadá dobře“. Nebylo. Naše děvčátko, jak jsem se později dozvěděla z genetiky mělo vývojové vady neslučitelné s životem. Druhý den jsem nastoupila do nemocnice na přerušení těhotenství. Až časem mi došlo, jak moc mě to zlomilo. Tenkrát jsem si řekla, že mi to musela ukázat, že proto neodešla potratem, abych si to nedávala za vinu. Ale následující roky byly ty nejhorší v mém životě. Upnula jsem se na otěhotnění. Znovu jsme byli v očekávání o osm měsíců později. V desátém týdnu mi prohlídce gynekolog sdělil, že je mu to líto, ale miminku netluče srdíčko…Zamlklý potrat. Jak to, že se stalo podruhé? Byla jsem zdrcená a rozhodla se, že už nechci čekat, zda je vše v pořádku. Podstoupili jsem cyklus IVF. Vše vypadalo velmi dobře a z osmi embryí byla vybrána čtyři na preimplantační genetiku. Po měsíci jsem si vyslechla nejhorší možné. Velmi nešetrně mi bylo řečeno, že ani jedno embryo nebylo vhodné k zavedení. Zhroutil se mi svět. Nemůžu mít děti. Jak jinak si to vysvětlit? S návrhem, že zkusíme další cyklus jsem se odmítla smířit. Nejsem pokusný králík. Tehdy mi osud přivedl do cesty Lenku. Byla zima roku 2019. Byla jsem zničená. Ze sebevědomé holky byla hromádka neštěstí. Každé další těhotenství v mém okolí jenom prohlubovalo moje rány. Tehdy jsme si začaly s Lenkou telefonovat a vymýšlet plán. Každý musí mít plán co dál! Když jsme se poté sešly na terapii, v slzách a obětí jsme si slíbily, že budeme bojovat. Následovala návštěva nového centra asistované reprodukce a dohoda, že přeci jen zkusíme ještě jednou dát šanci přirozenému otěhotnění. Opět jsem otěhotněla během pár měsíců a opět mi lékař sdělil, že našemu miminku netluče srdíčko a ani se nevyvíjí. Tentokrát již v šestém týdnu. Už jsem byla otupělá, ale tak moc jsem
si přála být mámou. Takže další cyklus IVF. Opět spousta vajíček, vše bezproblémové a opět jsem po měsíci z genetiky nedostali dobré zprávy. Tentokrát však bylo jedno embryo s výhradou vhodné k zavedení. Vůbec jsem nepomyslela na neúspěch, a proto když se na těhotenském testu po dvou týdnech od KET neobjevily dvě čárky byla jsem zdrcená. Zase. Ale už jsem měla plán. Díky Lence a jejímu výběru kliniky jsem se cítila v bezpečí a věděla, že dělám správné rozhodnutí. Během několika týdnů už jsem se dívala na sále při embryotransferu na obrazovku s bublinkou. Z darovaných vajíček tu najednou bylo našich krásných sedm embryí! Po prvním transferu následoval opět sněhobílí test. Bála jsem se, že jsem ta, co po IVF neotěhotní, ale odmítla to vzdát. V roce 2020 jsem absolvovala druhý KET. Test byl pozitivní, ale objevilo se krvácení. Trvalo to dlouhé dny, než bylo potvrzeno, co jsem tušila. Mimoděložní těhotenství. Tehdy mě podpora Lenky držela nad vodou, telefonovaly jsem si snad každý den, když jsem v nejistotě a strachu čekala, co bude. Na její doporučení jsem na jaře odjela do lázní. Jenže čert nikdy nespí a já nevědomky spontánně otěhotněla. Dva měsíce po operaci a s jedním vejcovodem. Tehdy se vše zlomilo. Bojovala jsem o život a prognóza doktorů nebyla dobrá. Podařilo se však nemožné a já byla za pár měsíců v pořádku. Opět díky empatickému přístupu na naší klinice se mi dostalo té nejlepší péče, po fyzické a zejména psychické stránce. Už jsem nechtěla bojovat. Potřebovala jsem vše nechat plynout. Po půl roce jsem s radostí i obavami vyslechla, že mé tělo je připravené. V lednu 2021 mě čekal třetí KET. Už po týdnu jsem věděla, že to vyšlo. Byla jsem klidná a přijala vše, tak jak přicházelo. Strach z každé kontroly byl veliký. V pátém měsíci jsem s pokorou a vděkem začala prožívat to nejkrásnější období. Těhotenství bylo ukázkové. Byla jsem důsledně sledována a 15. září 2021 se narodila naše dcera! Od začátku těhotenství jsem věděla, že je to pořád ona, ta, která nás musela v roce 2017 opustit. Musela sem si projít peklem i očistcem, aby nyní mohla přijít. Je tak nádherná! Již od ultrazvuků ve 3D byla vidět podoba! Nyní má tři měsíce a je celá máma! Nikdo neví, že je z darovaného vajíčka. Tak dobře to ženské tělo umí zařídit. Díky těm několika buňkám bylo najednou moje tělo schopné vytvořit život. Stále se dojímám, ale je opravdu tady! Naše štěstí na konci duhy. Naše duhové miminko. Cesta k naší milované byla dlouhá jako tyhle řádky, ale věřím, že pomůžou najít naději, těm, které ještě nejsou v cíli, bojují se svými pocity a výčitkami a třeba přemýšlejí, jestli je psychoterapie pro ně to pravé. Mě možnost sdílet svoje pocity s někým jiným, nezaujatým pomohlo. Postupně jsem v Lence našla velkou oporu a vím, že naše cesty se narozením mé dcery nerozcházejí, naopak. Nevím, co přinese čas. Možná mi tělo dovolí znovu otěhotnět. Možná se podíváme za našimi zbylými embryi na kliniku. Jedno vím ale jistě, jsem silnější než kdykoliv předtím a velkou zásluhu na tom má péče, kterou jsem se nebála přijmout.
Děkuji za vše!
S láskou Markéta
Rodičům děkuji za projevenou důvěru v mé služby a nyní celé rodině z celého srdce přejeme z IPSP pevné zdraví, spoustu štěstí, radosti a lásky...