INSTITUT PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE

Bilancování ve středním věku nemusí znamenat krizi ani selhání. Může být naopak velmi důležitým momentem psychického zrání. Obdobím, kdy člověk přestává automaticky naplňovat očekávání okolí a začíná více vnímat vlastní potřeby, limity i hodnoty.

Solidarita nevzniká automaticky jen tím, že sami zažijeme těžké období. Někdy bolest člověka otevře větší citlivosti vůči druhým, jindy naopak vede k přesvědčení, že „když jsem to zvládl já, musí to zvládnout každý“. Právě proto je důležité o těchto tématech mluvit otevřeně a bez zjednodušování.

Intimita se dnes odehrává nejen mezi lidmi, ale i na obrazovkách. Co se ale děje ve chvíli, kdy digitální fantazie začne být jednodušší než skutečný vztah? A kde je hranice mezi přirozenou sexualitou a únikem od blízkosti?

Prvním krokem bývá zastavení a pojmenování. Co se změnilo? Co teď potřebuji? Co se mezi námi děje?

Rádi bychom vás požádali o spolupráci na výzkumu, jehož cílem je zachytit skutečné potřeby rodin po perinatální ztrátě.

Zkouška profesní kvalifikace Poradce pro pozůstalé

Děti potřebují vědět, že jejich otázky jsou vítané, i když se opakují, a že jejich smutek, hněv či vina jsou přirozené. Pomáhá také nabídnout jim možnost aktivně se zapojit do rozloučení prostřednictvím rituálů, obrázků, psaní dopisu nebo vzpomínkových činností. Takové kroky posilují pocit bezpečí a dávají dítěti jasný signál, že není v těžké situaci samo.

Toxický člověk podle ní není ten, s kým se občas pohádáme nebo si nerozumíme. „Jde o osobu, která opakovaně a dlouhodobě narušuje naši psychickou pohodu, znevažuje naše pocity, manipuluje s námi, vyvolává vinu, vyčerpává nás a zároveň není otevřená žádné změně či sebereflexi,“ vysvětluje Hanušová.

Uniformní krása, kterou denně sledujeme na Instagramu, není jen estetickým fenoménem stává se kulturním vzorcem, který formuje sebehodnocení žen a dívek.

V našem pískovišti se nedávno objevily nové dřevěné figurky, pečlivě vyřezané, s tvary, které vybízejí k uchopení, objevování a hře. Vyrobil je pro nás dárce, který si nepřeje být jmenován. A zanechal svůj příběh.

Umírání se v naší společnosti často odehrává za zavřenými dveřmi. Beze slov, bez rituálů, bez doprovázení. A přitom právě rozloučení lidské, důstojné a opravdové hraje klíčovou roli v tom, jak se nám daří žít dál.

Ani v létě se neztrácíme z dohledu. Setkání, smích, novinky i důvod k oslavě, to vše jsme prožily při našem srpnovém setkání týmu Institutu psychosociální péče.

Někdy se však může stát, že smutek neustupuje, dokonce sílí a začíná výrazně ovlivňovat každodenní fungování.

Společným bubnováním jsme chtěli upozornit na význam prevence násilí a zneužívání dětí.

Podcastu Už budu! se zaměřuje na téma, které může být pro mnohé z nás překvapivé, ale je neoddělitelnou součástí reality: závislost na sexu.

Mít jasné, realistické a konkrétní cíle vám pomůže udržet se na správné cestě. Například: „Chci být bez alkoholu měsíc a pak pokračovat.“

Mechanismus vzniku závislosti je složitý a zahrnuje propojení biologických, psychických i sociálních vlivů.

Duševní zdraví je základem našeho celkového bytí, přesto ho často bereme jako samozřejmost.

Dnes vám s radostí přinášíme rozhovor s Renatou Siranovou a Miluškou Danešovou o sebezkušenostním výcvikovém kurzu pořádaném VŠAPs.

S blížícím se koncem prázdnin a návratem do školních lavic je vhodný čas zamyslet se nad tím, kolik času tráví vaše děti u obrazovek. Ať...